Mořské želvy

Mořské želvy jsou více než 100 milionů let stará skupina plazů adaptovaná na život v oceánu, kde plní unikátní a klíčové ekologické funkce. Zmínit můžeme například jejich zásadní roli ve fungování ekosystémů korálových útesů. Karety pravé významně regulují nárosty mořských hub (hlavní složka jejich potravy) na útesech. Tím přímo ovlivňují složení, strukturu a druhovou rozmanitost těchto ekosystémů. 

V současnosti žijící zástupce mořských želv řadíme do dvou čeledí – Dermochelyiidae s jediným zástupcem kožatkou velkou (Dermochelys coriacea) a Cheloniidae se šesti druhy. Pro čeleď Cheloniidae jsou charakteristické keratinové pláty pokrývající dobře vyvinutý kostěný krunýř. Naproti tomu kožatka velká má krunýř tvořený tenkou pevnou vrstvou elastické kůže, která je vyztužena tisíci malými kostěnými plátečky. Tato adaptace se zřejmě vyvinula kvůli kompresi při hlubokých ponorech za potravou.

Populace všech těchto sedmi druhů dnes strmě klesají. Čtyři z nich jsou považovány za kriticky ohrožené, další tři jako ohrožené vyhynutím. Relativně nejlepší je situace v Atlantském oceánu, kde již často probíhá ochrana želv na plážích. Horší je stav v Tichém oceánu, kde populace exponenciálně klesají. Nejhorší je pak vývoj v Indickém oceánu, kde populace mořských želv na mnoha místech již úplně zmizely. Jednotlivé typy ohrožení a jejich spolupůsobení úzce souvisí s životním cyklem želv. Během suchozemské fáze, která v životě mořských želv tvoří jen nepatrnou část, hrozí samicím, vejcím i mláďatům velké množství nástrah. Klíčová je možnost dlouhodobého zatopení snůšky přílivem, vliv predace i vnitrodruhová destrukce snůšek. Mnohá nebezpečí jsou přirozená, ovšem člověk zásadně ovlivňuje jejich intenzitu! Vlivem globálního oteplování se zvedá hladina moří a hrozí tak častější zaplavení vajec. Nejčastějšími predátory jsou introdukovaní psi a krysy. Kvůli rozvoji infrastruktury na pobřeží ubývá pláží a častěji se stává, že želva při hloubení hnízda zničí snůšku dříve uloženou na totéž místo. Zbytkové světlo pronikající z urbanizovaných oblastí na pláže dezorientuje mláďata.

Největším problémem však na mnoha místech zůstává přímý sběr želvích vajec a zabíjení samic pro maso. Dospělé mořské želvy v oceánu téměř postrádají přirozené nepřátele. Mnohem větší problém pro dospělce i větší mláďata mořských želv ovšem představuje člověk. Předně dospělé mořské želvy, zvláště pak karety pravé byly a i přes zákaz obchodu se želvovinou na mnoha místech stále jsou, díky zbarvení svého krunýře vysoce ceněným artiklem. Velký problém pro ně ale představuje intenzivní rybolov. Celoživotně jsou želvy ohroženy nemocemi, kterým snadněji podléhají kvůli oslabení imunity vlivem znečištění moří.

Prodej želvích vajec na trhu

Nelegální náramky z želvoviny

Zabíjení želv na maso

Častější, legální a pro želvy celkově nebezpečnější je rybolov, uváděný jako největší zdroj mortality mořských želv vůbec. Decimování rybích zásob díky mezinárodním rybářským koncernům je dnes už neoddiskutovatelný fakt. Rybářský průmysl má ovšem za následek i odchyt a často smrt mnoha druhů obratlovců (mořských želv, savců, ptáků i žraloků), kteří nejsou cílovým úlovkem (sekundární odchyt - bycatch). Želvy se chytí při snaze získat návnadu navlečenou na háčku, nebo uvíznou zamotané v sítích. Naštěstí ne všechny chycené želvy zemřou. To se stane především těm, které uvíznou příliš hluboko, a které se nemohou dostat na hladinu, aby se nadechly. Dopad těchto aktivit na populace mořských želv je obrovský, nicméně toto téma se stalo ochranářskou prioritou teprve nedávno.

Dospělé mořské želvy opakovaně cestují mezi rozmnožovacím (na potravu vzácným) a potravním habitatem. Tato místa jsou od sebe často vzdálena i tisíce kilometrů. Kvůli náročné migraci spojené s mnoha hrozbami se mořské želvy nerozmnožují pravidelně každý rok. Pokud ale k reprodukční migraci dojde, jedinci se setkávají a páří nedaleko pláží, kde se samice samy vylíhly. Každá samice během jedné reprodukční sezony trvající necelé tři měsíce naklade několik snůšek, přičemž každá obsahuje 60–100 vajec. Pohlaví mláďat je určeno teplotou během inkubace. Vyšší teploty produkují samice a nižší samce. Mláďata se musí co nejrychleji dostat do moře a uniknout z příbřežních oblastí, hojných na predátory, do vod s dostatkem potravy a nižším predačním tlakem.

Mořské želvy rostou pomalu. Doba dospívání se u jednotlivých druhů různí, obvykle nastává mezi 20. až 50. rokem života želvy.