Příspěvek

Centra na ochranu želv

Jedete do Indonésie na dovolenou? Pomozte s monitoringem kvality želvích center. Vytiskněte si na cestu jednoduchá kritéria (kritéria pro hodnocení center na ochranu mořských želv), podle kterých efektivně zhodnotíte činnost centra a vyplněná kritéria s Vaším komentářem, datem a lokalizací centra mi pošlete na emailovou adresu hanka.sauria@seznam.cz, moc mi to pomůže. Děkuji.

Dobrá centra v Indonésii:

V želví stanici na východním okraji Jávy, kterou založila v roce 1983 organizace WWF a v současné době ji spravuje Národní park Alas Purwo, je situace dobrá. Zaměstnanci stanice nemají sice žádné odborné vzdělání (což je v Indonésii běžné), ale kdysi jim někdo z WWF ukázal „co a jak“. Z pláže odnáší všechna čerstvě nakladená vajíčka a umísťují je v uzamčené oplocené části pláže v těsné blízkosti stanice. Tady se želvičky nerušeně vylíhnou a hned po vyklubání je zaměstnanci pustí do moře. Utíkají vstříc vlnám zbaveny strachu nejen z lidí vykrádajících snůšky, ale i ze psů, divokých prasat, varanů a ptáků, kteří by si na malých tělíčkách na souši rádi pochutnali. Co nejrychleji plavou od pobřeží a alespoň několik z nich se sem snad za 20 – 30 let vrátí klást vlastní vajíčka.

 

Dobře probíhá i ochrana mořských želv na severovýchodním Borneu. Od roku 2000 tu na několika ostrovech mezinárodní společnost Turtle foundation (Konservasi Biota Laut Berau) chrání líhní pláže karet obrovských a já zde nyní (od března 2014) působím jako odborný poradce (viz o projektu).. Našli jste další dobrá centra v Indonésii? Dejte mi o tom vědět na email hanka.sauria@seznam.cz nebo na Facebook (https://www.facebook.com/pages/morskezelvycz/607230715971714), moc mi to pomůže. Děkuji.

  

c

Podívejte se na krátké video, které ukazuje nejen, jak se liší dobrá centra na ochranu mořských želv od špatných, ale jsou zde i jiné informace a způsoby, jak můžeme želvám pomoci: http://www.youtube.com/watch?v=x0Vd70elFFI&feature=youtu.be

Špatná centra v Indonésii:

To nejsou centra na záchranu želv ale na jejich zabíjení! A bohužel je jich velké množství.

Jedna z takových stanic se nachází na západě Sumatry, na pláži u Pariamanu, naproti snad jen 300 m vzdálenému ostrůvku Pulau Kasiak, kam želvy kladou vejce. Rybáři je odtud záměrně vybírají a pracovníci centra od nich vejce na pobřeží vykupují. „Takovým přístupem zde takzvaní ochránci sběr vajec jen podporují,“ říkáte si? Ano, máte pravdu. Jenže oni tvrdí, že rybářům nejenže nemohou dát pokutu za porušování zákona, ale ani jim vejce nemohou jen tak zabavit, z čeho by prý žili?

To ale není nejhorší. Zabavená vejce se pak inkubují v centru a po vylíhnutí pracovníci mořské plazy umístí do malých bazénů. Pozor! Se sladkou vodou – rozbité čerpadlo je nejčastější výmluvou. Infekční nemoci želv, těžké dýchání a krunýř porostlý řasami nikdo neřeší.

A to bohužel pořád není všechno. Indonésané snad už z principu nekrmí žádná zvířata ani domácí mazlíčky. Kočka, pes či cokoli jiného si přece něco k snědku vždy najde, jenže mořské želvy zavřené mezi dlaždičkami tolik možností k lovu nemají. Zaměstnanci je prý krmí, ale při pohledu na okousané ploutvičky skoro každé menší karety (některé jsou dokonce pokousané i na krku), je zjevné, že ne dostatečně. Neuvěřitelné! Pustit je prý nemohou, centrum je státní a na to „jsou regule“… V Indonésii je opravdu možné všechno – stát zřídí centrum na ochranu želv a nastaví mu „regule“, které podporují drancování želvích snůšek v přirozeném prostředí a trápení zajatých zvířat hladem a nemocemi.

  

Důvod, kterým v mnoha želvích centrech držení mláďat v bazéncích odůvodňují, je predace v moři. Musí prý alespoň rok zůstat ve stanici, aby povyrostly a ryby v moři jim nemohly ublížit. Ona je sice pravda, že větším želvám hrozí predace méně. Avšak v zajetí jim zakrní svaly, nevyvinou se jim dostatečně plíce, nenaučí se lovit, a pokud nezemřou v centru na naprostou nepéči, ztratí instinkt kam plavat a jak s v dospělosti vrátit, což je mnohem větší problém, než když jich pár skončí v žaludku ryb. Navíc pro želvy jsou teď v moři daleko větším problémem rybáři a jejich sítě než přirození predátoři.

Velkým cílem do budoucna je vysvětlit místním zřizovatelům center na ochranu mořských želv skutečně efektivní způsob ochrany těchto vzácných plazů a přesvědčit je, že držení mláďat v bazéncích k ochraně mořských želv opravdu nepřispívá. Z tohoto důvodu jsme společně s Turtle Foundation a dalšími organizacemi v roce 2013 vydali dvoujazyčnou (indonésko-anglickou) publikaci Siap berlayar! Ready to go!, která jednoduchým způsobem zřizovatelům, ochráncům i turistům vysvětluje, že přestože právě vylíhlé mořské želvy vypadají křehce a bezbranně, jsou dostatečně vyvinuty pro okamžité vypuštění do jejich přirozeného prostředí do moře. Okamžité vypuštění je velmi důležité, protože zvířata držená v bazéncích po 48 hodinách ztrácí instinkt kam v moři plavat a jak se na stejnou pláž v dospělosti vrátit klást vlastní vejce. Právě vylíhlé želvy navíc mají ještě ze žloutku z vejce dostatek energie na plavbu dál od pobřeží, kde není tolik predátorů a kde mají větší šanci na přežití.  Našli jste další centra, kde drží želvy v bazénech? Dejte mi o tom vědět na email hanka.sauria@seznam.cz nebo na Facebook (https://www.facebook.com/pages/morskezelvycz/607230715971714), moc mi to pomůže. Děkuji.